Ze základu daně lze odečítat zaplacené úroky, ale pouze u úvěrů, které souvisí s financováním bydlení a bytových potřeb. Musí se jednat o úroky zaplacené buď u úvěru ze stavebního spoření, nebo úroky zaplacené u klasické bankovní hypotéky. K této podmínce se váže ještě nutnost vlastnictví konkrétní nemovitosti, tedy domu nebo bytu. Zákon poměrně jasně charakterizuje to, co je bytovou potřebou. Může se jednat o klasickou výstavbu, koupi pozemku, stejně jako koupě bytového domu, ale může jít také o splacení vkladu právnické osobě, či změna stavby nebo údržba. Též se do této kategorie řadí i vypořádání společného jmění manželů, úhrady za převod podílů v obchodní korporaci.
Zákon také stanoví, že maximální výše zaplacených úroků, kterými je možné ponížit základ daně, činí 300 000 korun za zdaňovací období. V případě, že je úvěr vázán na několik osob, může veškeré úroky odečíst jedna konkrétní osoba, nebo odečte každý svůj stejný, rovný podíl. Zákon myslí i na situace, kdy se úroky hradily pouze část roku. V takovém případě nesmí odečtená suma převýšit 1/12 maximální sumy v období jednoho měsíce.